Fotek mám plný telefon. V Kodani to jde skoro samo. Přiletíte na letiště, sednete si na obyčejnou lavičku a ona je prostě hezká. Ne že by se tvářila jako designový zázrak. Jen je dobře udělaná, dobře umístěná a člověk má pocit, že nad ní někdo přemýšlel.
A to je na Kodani přesně ono.
Design tam není zavřený v showroomech. Je všude kolem. Na letišti, v kavárnách, na ulici, v architektuře, v cyklostezkách, v tom, jak město funguje. Není to křiklavé. Spíš samozřejmé. A o to víc mě to baví.
Koukněte na tuhle fasádu:
Na 3daysofdesign jsem jel hlavně kvůli LAAVE.
LAAVE nechci stavět jako další e-shop, který vezme katalog dodavatele, nahraje produkty na web a čeká, jestli se něco prodá. Tohle mě nebaví a upřímně, ani tomu moc nevěřím. Pokud má mít LAAVE nějaký smysl, musí být výběrové. Musíme vědět, proč konkrétní židle, stůl nebo sedačka na webu je.
A to se z PDFka moc nepozná.
Potřebujete si na židli sednout. Sáhnout si na stůl. Vidět showroom. Mluvit s lidmi, kteří za značkou stojí. Pochopit, proč něco vyrábějí právě takhle a ne jinak. A taky poznat, jestli je za tím skutečný příběh, nebo jen hezký marketingový nátěr.
V Kodani jsem se potkal se značkami, které už v LAAVE máme. TAKT, Karup Design a PP Møbler.
Každá je jiná a právě proto mi dávají smysl.
PP Møbler je pro mě řemeslo, historie a ikonický design. Nábytek, který už není jen vybavení bytu, ale kus kultury. Něco, co si člověk nekupuje na dvě sezóny.
Round chair od PP Møbler a její designér Jan Wegner:
TAKT je modernější, praktičtější vrstva. Líbí se mi jejich důraz na udržitelnost, opravitelnost a poctivou konstrukci. Když se židle dá opravit, není to jen hezká věta do brožury. Je to normálně chytré. Ekologicky i ekonomicky.
V Taktu mě vítal krásný zrcadlový poutač:
Karup je zase úplně jiný svět. Malé byty, první bydlení, studentské pokoje, nájemní byty, chaty, pokoje pro hosty. Značka pro lidi, kteří nemají obří prostor ani nekonečný rozpočet, ale nechtějí bydlet jako v provizoriu. A to je podle mě hodně důležité. Ne každý začíná u ikonického křesla. Někdo začíná u prvního hezkého bytu.
Vedle toho jsem se bavil i se značkami, které v LAAVE zatím nejsou, ale mohly by tam patřit.
Bolia mě zajímá hlavně kvůli sedačkám, rozkládacím pohovkám, svítidlům, postelím a doplňkům. Mají silné věci, ale zároveň je potřeba vybírat opatrně. Nechci z LAAVE udělat nekonečný katalog. Smysl má jen výběr toho, co opravdu sedí.
Zájem o návštěvu Bolia byl veliký:
Eberhart byl jedno z opravdu milých překvapení. Dánská výroba, rodinný příběh, stoly a židle, vlastní betonové desky, výroba na farmě. To jsou přesně věci, které mě zajímají. Ne proto, že to dobře zní v článku, ale protože za tím cítíte skutečný důvod, proč ta značka existuje.
Audo mi zase ukázalo, jak silné je, když značka není jen o produktech, ale o atmosféře. Jejich Audo House je kavárna, hotel, showroom, kancelář i místo setkávání. Nábytek tam není vystavený jako ve vitríně. Normálně se v něm žije. A to je mi blízké i kvůli Hutisku, kde bych chtěl, aby lidé nábytek LAAVE opravdu zažili. Ne jen viděli na fotce.
Audo, stejně jako LAAVE má namísto pouhého showroomu prostor, kde můžete s nábytkem pobýt:
LAAVE buduje tento prostor tady hutisko.cz
Celá cesta mi vlastně potvrdila jednu věc.
LAAVE nemá být obchod, kde je všechno. Má být obchod, kde někdo udělal výběr za vás. Kde produkty nejsou náhodně nahrané podle ceníku, ale protože dávají smysl materiálem, tvarem, příběhem, kvalitou, cenou i tím, jak mohou fungovat v českém bydlení.
A taky jsem si znovu uvědomil, že ne všechno krásné do LAAVE patří.
To je možná nejtěžší. V Kodani vidíte spoustu krásných věcí. Člověk by nejradši vzal půlku města a naházel ji na web. Jenže to by byla blbost. Výběr není o tom říct všemu ano. Výběr je hlavně o tom umět říct ne.
V kodani jsou hezké i popelnice:
3daysofdesign pro mě proto nebyl výlet za inspirací.
Byla to práce. Příjemná, krásná, občas trochu únavná, ale pořád práce. Ověřoval jsem si, z čeho má LAAVE vyrůst. Které značky do něj patří. Co má smysl pro e-shop, co pro projekty, co pro Hutisko a co třeba jednou ukázat na Czech Design Week.
A Kodaň mi v tom udělala docela jasno.
Dobrý design nestačí jen vyfotit. Musíte ho vidět naživo, osahat, pochopit a ideálně chvíli zažít.
Teprve potom má smysl ho přivézt dál.
