Domov, ve kterém se dá vydechnout

Interiérová designérka Ronja Rupalla o vizuálním tichu, každodenních rituálech a židli, která dokáže změnit místnost, aniž by si vynucovala pozornost

Některé interiéry se snaží zapůsobit hned při vstupu. Výrazným obrazem, nečekanou barvou nebo nábytkem, který na sebe strhne pohled.

Ronja Rupalla hledá něco jiného.

Interiérová designérka ze Studio Eight a zakladatelka projektu housenumbereight vytváří prostory, ve kterých se člověk nemusí neustále dívat kolem sebe. Může se posadit, zpomalit a na chvíli přestat vnímat svět venku.

Dobrý domov podle ní není hotová kompozice určená k obdivování. Je to prostředí, které tiše doprovází každodenní život. Místo, kde ráno pijeme kávu, večer odkládáme knihu a občas jen tak sedíme. Přesně v souladu s filosofií LAAVE.

V jejím vlastním domově našla své místo také Bow Chair od dánské značky TAKT. Židle, která má jasný tvar a vlastní charakter, ale nepotřebuje místnosti vládnout.

S Ronjou jsme se vydali po stopách toho, co vlastně dělá domov domovem.

Kdy se z prostoru stává domov?

Co pro vás znamená skutečný domov?

Domov pro mě neurčují jednotlivé předměty, ale především to, jak se v něm člověk cítí.

Měl by přinášet klid, bezpečí a lehkost. Měl by být místem, kde můžete opravdu vydechnout. Bez pocitu, že musíte něco dělat, něčeho si všímat nebo na něco reagovat.

Důležitou roli v tom hraje vizuální ticho. Přirozené materiály, střídmé barvy a detaily, které mají svůj důvod. Právě díky nim prostor nepůsobí jako pečlivě naaranžovaná kulisa, ale jako místo, ve kterém se skutečně žije.

Domov podle mě nemusí být dokonalý. Musí být opravdový.

Nábytek jako tichá součást každého dne

Do jaké míry nábytek ovlivňuje způsob, jakým žijeme?

Mnohem více, než si běžně uvědomujeme.

Nábytek utváří naše každodenní rituály i způsob, jakým se pohybujeme prostorem. Rozhoduje o tom, kde se zastavíme, jak dlouho u stolu zůstaneme nebo zda se v místnosti dokážeme soustředit.

Dobře navržený kus nábytku nám život usnadňuje, aniž by na sebe upozorňoval. Nemusíme přemýšlet, jak jej používat. Jednoduše funguje.

Právě takový nábytek mám ráda. Funkční, trvalý a vizuálně klidný. Nábytek, který člověka ukotví a přirozeně se stane součástí jeho života.

K některým předmětům si navíc vytváříme skutečný citový vztah. Radost nepřinášejí jen tím, jak vypadají, ale také tím, že je každý den používáme. Postupně se s nimi spojí vzpomínky, obyčejné chvíle a drobné rodinné rituály.

Pak už to není jen židle nebo stůl. Je to část domova.

Styl, který vzniká mimo katalogy

Co nejvíce ovlivnilo váš osobní styl?

Velkou inspirací je pro mě skandinávský a zejména dánský design. Je mi blízký svou střídmostí, respektem k materiálu a schopností vytvářet předměty, které působí přirozeně i po mnoha letech.

Stejně důležitý je pro mě čas strávený v přírodě, jóga a sport. Všechny tyto věci mají něco společného: pomáhají mi znovu nalézt rovnováhu.

Touha po klidu se proto přirozeně promítá také do interiérů, které vytvářím.

Ovlivnilo mě kreativní prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, cestování i každodenní práce s architekturou. Díky tomu jsem si postupně vytvořila vztah k jednoduchým interiérům založeným na materiálu.

Nejde mi ale o prázdný minimalismus. Místnost může obsahovat málo věcí a přesto nepůsobit chladně. Podstatné je, aby v ní každý prvek měl své místo a aby celek dával smysl člověku, který v něm žije.

Nábytek, který nemusí následovat trendy

Proč vám byl přístup TAKT blízký?

Působilo to jako přirozené spojení.

TAKT staví na hodnotách, které jsou důležité také pro mě: odpovědném přístupu, dlouhé životnosti a promyšleném designu. Oceňuji práci s opravdovými materiály, čistou estetiku a funkčnost, která není samoúčelná.

Takový nábytek se nesnaží reagovat na každou změnu vkusu. Je navržený tak, aby mohl zůstat.

V průběhu let se může proměňovat spolu s interiérem. Přesunete jej do jiné místnosti, postavíte k jinému stolu nebo jej vezmete s sebou do nového domova. Nemusí být svázaný s jediným trendem ani okamžikem.

Právě schopnost přirozeně stárnout považuji u nábytku za důležitou.

Židle, která místnost nepřehluší

Čím vás zaujala právě Bow Chair?

Bow Chair má výrazný, téměř sochařský tvar. Zároveň ale zůstává nenápadná v tom nejlepším smyslu.

Její přítomnost v místnosti je klidná a promyšlená. Má vlastní charakter, ale nesnaží se přebít všechno kolem sebe. Dokáže prostoru něco přidat, aniž by jej zaplnila.

Zaujala mě rovnováha mezi pevným výrazem, teplem materiálu a každodenní použitelností.

To je spojení, které u nábytku hledám. Předmět může být krásný a výrazný, ale stále by měl sloužit životu, který se odehrává kolem něj.

Bow Chair místnost neovládá. Spíše ji tiše zpřesní.

Místo pro život

Rozhovor s Ronjou Rupalla připomíná, že klidný interiér nevzniká tím, že odstraníme všechny věci.

Vzniká správným výběrem.

Předměty, kterými se obklopujeme, mohou naši pozornost neustále přitahovat. Mohou ale také ustoupit do pozadí a vytvořit prostředí, ve kterém se cítíme dobře, aniž bychom museli přesně vědět proč.

Možná právě v tom spočívá jedna z nejtišších schopností dobrého nábytku.

Nepotřebuje být středem místnosti.

Stačí, když nám pomůže cítit se v ní doma.