Do PP MØBLER jsem během 3daysofdesign přijel znovu na kole. V Kodani to ani jinak moc nejde. Tedy jde, ale byla by to škoda.
Chvíli jsem je nemohl najít, naštěstí mi pomohl kouřící chlapík u garáže. Ne, že by hned věděl kde to přesně je, v podstatě PP ani neznal, ale byl tak zvědavý co to hledám, že to chtěl najít se mnou. Podařilo se.
Obchod je schovaný na krásném náměstíčku s fontánou. Žádná velká nákupní třída, žádné světelné drama, žádné „podívejte se na nás“. Jen dlažba, voda, cihlová fasáda, kulatá okna nad hlavou a nenápadný vstup do místa, kde se dřevo bere vážně.
Vstup do PP MØBLER:
A pak vstoupíte dovnitř.
První pocit? Ticho. Ne prázdné ticho, ale takové to soustředěné. Jako v dílně, kde někdo právě odložil nástroj a za chvíli se k práci vrátí.
Letošní výstava PP MØBLER nesla název A vision made possible. Připomínala dvě výročí spojená s Hansem J. Wegnerem: čtyřicet let od uvedení pp130 Circle Chair a pětasedmdesát let od vzniku Papa Bear Chair.
Circle Chair je přesně ten typ židle, u které si člověk nejdřív řekne: „No jo, kruh.“ A pak mu pomalu dochází, že právě ten kruh byl možná jedna z nejtěžších věcí, jakou šlo ze dřeva udělat tak, aby působila samozřejmě.
Circler Chair v rozpracovaném stavu:
Výstava ukazovala cestu od nápadu přes skici a pokusy až k finálnímu laminovanému dřevěnému prstenci. Wegner tenhle kus představil v roce 1986 jako jedno ze svých posledních velkých vizionářských děl. A je na něm krásně vidět, že dobrý design často není o tom přidat něco navíc, ale vyřešit tak složitou věc, až začne vypadat jednoduše.
Circle Chair rozložené na komponenty:
Vedle toho tam byl ještě jeden moment, který mě osobně hodně zasáhl. Fotografie Wegnera s Round Chair. Židlí, která je na první pohled klidná, skoro samozřejmá. Jenže když ji vidíte zblízka, pochopíte, kolik práce je v jediné linii opěradla, v napojení područek, v proporci sedáku, ve výpletu.
Round Chair i se svým tvůrcem Hans J. Wegnerem:
A mám velkou radost, že jsme se s PP MØBLER domluvili, že právě tento kus přivezeme v září do Prahy. Round Chair bude součástí výběru LAAVE na Czech Design Weeku. Pro mě je to přesně ten typ nábytku, který nepotřebuje efektní pózu. Stačí, aby tam byl. A najednou je kolem něj klidněji.
V prodejně mě ale možná nejvíc bavil starý dílenský stůl. Leželo na něm historické nářadí, šablony, části konstrukcí, staré hoblíky a dřevěné díly. Ne jako dekorace pro návštěvníky. Tohle nářadí pořád funguje. Pořád se používá.
Původní dílenský stůl PP MØBLER:
Detail komponentů a nářadí:
A v tom je podle mě celé kouzlo PP MØBLER.
Neprodávají jen slavné židle. Drží při životě způsob práce, ve kterém má smysl každý oblouk, každý spoj a každý dotek ruky. Když si sednete a chytíte područku, je jasné, že někdo dlouho přemýšlel nejen nad tím, jak má židle vypadat, ale jak se vás má dotknout.
Tahle područka opravdu hladí:
Nechtělo se mi pryč:
U Papa Bear Chair je to zase jiný pocit. Tam nejde o kruh, ale o objetí. Má objem, sílu, měkkost, ale není těžkopádná. I po pětasedmdesáti letech působí současně. Ne proto, že se vrátila do módy, ale protože z ní vlastně nikdy nevypadla.
Papa Bear Chair:
Z PP MØBLER jsem odcházel s pocitem, že jsem nebyl v obchodě, ale na návštěvě u někoho, kdo má dřevo pod kůží.
A cestou zpátky na kole jsem si říkal, že přesně tohle je důvod, proč má smysl jezdit za značkami osobně. Na webu vidíte produkt. V obchodě vidíte souvislosti. Ale až v dílně, u starého stolu, s nářadím a fotkou Wegnera na zdi, pochopíte, proč některé věci vydrží déle než trend, sezóna i naše vlastní představa o tom, co je zrovna „moderní“.
Někdy stačí jedna židle.
Ale musí to být ta správná.
