Čím víc se v něm hrabu, tím víc mi dochází, že jeho skutečná síla leží v něčem, co dnes v průmyslu kriticky chybí: v absolutní blízkosti mezi návrhem a řemeslem.
Dánský designér si věci nevymýšlel izolovaně u stolu, aby je pak poslal do světa s heslem „výrobo, poraď si“. V Dánsku vedle nápadu vždycky stál člověk, který rozuměl dřevu, spoji a proporci. Právě v tomhle dialogu se začaly dít velké věci.
I takovýto detail ohýbaného dřeva se dá vyrobit u Lounge Soft Chair:
Podívejte se na Lounge Soft Chair blíže. Právě na něm je krásně vidět, jak může ohýbané dřevo nést tělo lehce, ale jistě.
Když slyším o výstavách dánského truhlářského cechu, vidím v tom víc než jen přehlídku nábytku. Byla to škola kvality. Místo, kde design nemohl jen „chytře vypadat“ na papíře, ale musel obstát v realitě rukou.
Co na dánském přístupu miluju? Oni neměli potřebu šokovat. Nesnažili se rozbít minulost a slavnostně vyhlásit novou modernitu. Místo toho vzali staré formy a trpělivě je čistili. Ubrat. Zjednodušit. Zpřesnit. Udělat je současné, aniž by ztratily duši.
Betonový nábytek od Eberhart
Beton v nábytku nemusí působit tvrdě. U Eberhart má váhu, klid a překvapivě lidskou měkkost. Prohlédněte si výběr Eberhart v LAAVE.
Výsledek? Ten nábytek...
-
Nepůsobí jako výkřik nebo ego designéra.
-
Působí klidně, jistě a lidsky.
-
Nevtírá se, ale vydrží s vámi generace.
Dnes se výroba často odděluje od návrhu kvůli tabulkám v Excelu. Jenže s přesunem výroby do levných krajin se vytrácí i know-how. A to je ztráta, která bolí až později.
Továrnu postavíte za rok, ale řemeslnou kulturu vracíte desítky let.
A i když se designér může inspirovat tam, kde továrny vůbec nebyly, jak v případě Arc Chair (inspirováno antickou židlí zvanou Klismos), lze i dnes vyrobit tento nádherný kus:
O příběhu Arc Chair více tady.
Dánský design pro mě není jen otázka estetiky. Je to disciplína, úcta k materiálu a schopnost udělat věci jednoduše, ale ne hloupě. Což je, jak v laave.cz víme, mnohem těžší, než se zdá.
Dánský design - výběr LAAVE